Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Mistr pod dohledem Jaromír Jágr

23. 6. 2007
Hokejový mistr Jaromír Jágr bývá při zápasech soupeři osobně střežen. Avšak pod všetečným dohledem není jen na ledě. Když skládal maturitní zkoušku, byla u toho televize. Jakmile se zjistilo, že dluží americkým úřadům peníze na daních, tiskové agentury roznesly tu zprávu po planetě.

Na pražském letišti mu vypadl nasazovací zub a bulvární noviny druhý den pořádaly konkurz na dentistu pro Jágra. Není tajemstvím, co rád jí a s kým zrovna chodí. "Jestliže se vám něco povede, je fajn, že se to ostatní dozvědí," tvrdil do telefonu cestou na trénink minulý týden, než jeho Washington v noci na neděli vypadl ze Stanley Cupu. "Jenže ono se mluví a píše i o těch horších věcech. S tím nic nenadělám..."

Americké slzy
Pohledný, ohromně bohatý, úspěšný. Mladý, silný a zdravý. Miliony lidí sní, že si budou žít jako útočník klubu Washington Capitals. Prahnou po slávě, luxusním mercedesu a spanilé modelce v náručí. Jágr může opáčit, že není úplně snadné vypracovat se na nejlepšího hokejistu světa. Jako žáček dělával stovky kliků a tisíc dřepů denně. Míval puchýře na rukou, jak na zahradě cvičil střelbu z umělohmotné desky.

Když v osmnácti přestoupil do zámořské soutěže NHL mezi dospělé profesionály, prožil ohromný šok. Kluk ze statku v Hnidousích, dnes součásti Kladna, byl sám v dalekém Pittsburghu, neuměl řeč. Musel si vydobýt pozici v mužstvu. Starší spoluhráči třeba chtěli českému nováčkovi ostříhat jeho pěstěné lokny - musel se z potupného aktu vykoupit a zaplatit večeři pro celé mužstvo.

Drsný svět se mu nelíbil. Rozbrečel se. "Jednou dokonce přímo v kabině," líčil ve svém životopise. "Nemohl jsem se ovládnout. Byl jsem nešťastný, že nehraju, stýskalo se mi a navíc jsem si uvědomil, že jsem se ztrapnil před ostatními, kteří mě viděli v slzách. Zavřel jsem se do pokoje, lehnul si na postel a nechtěl vědět o světě." Tenkrát to nevzdal. A vzal si ponaučení: "Nikdy nedělej žádné rozhodnutí, když jsi na dně a cítíš se slabý."

Americká mánie
Hned v první sezoně s Pittsburghem vyhrál Stanleyův pohár pro nejlepší tým ligy. Brzy se stal hvězdou, později všeobecně uznávaným nejlepším hokejistou světa. Nad jeho kličkami se divákům tajil dech, televizní stanice je opakovaly desetkrát za den. Dívky šílely kvůli jeho úsměvu, v Pittsburghu jej pronásledovaly cestou od stadionu a hlídkovaly před domem.

Na dres si vybral číslo 68 na připomínku spojenecké invaze, jež v roce 1968 v Československu ukončila "obrozenecké" období zvané pražské jaro. Po svých předcích totiž Jágr převzal víru v Boha a záporný vztah ke komunistům. Své zemi udělal za Atlantikem obrovskou reklamu, několikrát byl na audienci u různých prezidentů USA. A v českých krajích se hlavně díky němu rozšířil kult National Hockey League.

"Co je komu do nějaké ligy v Americe?" namítali konzervativní příznivci domácích oddílů Jihlavy, Sparty nebo Litvínova. Jenže v devadesátých letech přes jejich odpor v zemi mohutněl tábor fanoušků týmu Pittsburgh Penguins. České duše se dmuly pýchou na "našeho Jardu", jenž na opačné polokouli "školil" protivníky.

Už tehdy ho mnozí jaksi brali do rodiny. Byla to mánie. Děti chtěly hrát hokej jako Jágr. Mučily rodiče žádostmi o sběratelské kartičky s fotografiemi hráčů. Začala se prodávat trička, čepice i jiné suvenýry s tučňákem ve znaku. V českých médiích se pravidelně objevovaly rozhovory s Jágrem.

Hokejista ochotně a s originálním smyslem pro humor vyprávěl o svých zážitcích. O sportu, ale taky o soukromí. Kdekdo o něm věděl, že má rád omáčky a řízky od maminky. Že si nehodlá vzít Američanku. A že se při návštěvě kasina v Las Vegas schovával za stůl, když se začalo střílet.

Americké chyby
Svou otevřeností si Jágr způsobil řadu problémů. Jeho výroky v rodném jazyce byly často překládány do angličtiny - a vznikala nedorozumění. Americkým ženám musel například složitě vysvětlovat: "Nechtěl jsem vás urazit. Jen bych prostě rád jednou žil v doma v Česku, což by pro vás nebylo snadné."

Podobných afér se na něj navalilo víc. Netajil se, že občas zaletí do kasina v Las Vegas nebo v Atlantic City. Nepopírá, že investuje miliony dolarů do obchodů s akciemi. Zatímco ve vlasti ho lid spíše obdivuje, v zámoří zůstává Jágr rozmarným cizincem, primadonou.

Americkými médii se sem tam prožene zpráva o Jágrových finančních přemetech: Prosázel půl milionu na fotbalových zápasech! Ztratil jmění na burze! Zejména od rulety a karet se Jágr snažil osvobodit. "Nejsou to dobré věci, ale nedělejte ze mě závisláka! Už to ze mne vyběhlo," tvrdil loni o prázdninách. Naposledy ho trápil skandál s daňovým nedoplatkem. Americkým úřadům údajně dluží přes tři miliony dolarů, skoro sto milionů korun.

Musel se smířit, že se takřka všechny jeho hokejové i osobní nedokonalosti veřejně rozebírají. "Když udělám chybu, není to jen moje věc. Dozví se to leckdy celý svět. V něčem vůbec nemám soukromí," uvažuje ve svých jedenatřiceti letech.

Život po česku
V létě se Jaromír Jágr jednou týdně vydá na večírek hokejové školy pořádané pod jeho jménem. Na koupališti ve Slaném si popovídá se známými, v pohodě prázdninové noci spořádá trochu grilovaného masa, zasměje se.

Nicméně předtím, vlastně hned po příjezdu, vždycky usedne do obklíčení dětí a dobrou hodinu se podepisuje. Čmárá na fotky, dresy. Zahraničním účastníkům dává autogramy na stokorunové bankovky. Nemá volno, dokud se dav kolem něj nerozplyne. I takové je bytí jednoho z nejlepších hráčů světa.

Vyhrál Stanley Cup, s českou reprezentací vydřel zlato na olympiádě v Naganu. Mnohokrát byl doma i v zámoří poctěn individuálními trofejemi. Jeho hokejový plat se nyní pohybuje okolo tří set milionů korun hrubého za sezonu. Smlouva s Washington Capitals mu takový příjem zaručuje až do roku 2007.

Naleznete-li však v klidné kladenské čtvrti uličku, v níž v létě přebývá, zrakem jistě zavadíte o bílou rezidenci s pečlivě střiženým trávníkem. Ta je Jágrova, napadne vás možná. Jenže to byste se zmýlili. On bydlí opodál v obyčejném postarším domku. Není na něm nic okázalého. Skrz drátěný plot je od sousedů vidět na záhony zeleniny a na obyčejnou houpačku, vedle níž slavný hokejista sedí a ujídá z bedny třešně.

Na cestě z Hnidous do Ameriky se změnil z nadějného chlapce v celebritu. Třináct let v zámoří mu přineslo bohatství a slávu. Posbíral plno úspěchů, vydělal víc peněz než většina českých podniků. Do historie se nejspíš zapíše jako nejlepší Evropan v NHL. Už není bezstarostným vtipálkem a častěji se zamračí. Dál mu však nejvíc sedí život v českém stylu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář