Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Jágr: Nechci být ten, který bude mít jen výhody

24. 9. 2008

Jaromír Jágr na střídačce Omsku

Proklínané, nenáviděné, ale v Rusku prý nezbytné vězení. To je báza, kam platí manželkám i přítelkyním hokejistů přísný zákaz vstupu. Tým Omsku se ale v úterý dočkal příjemného překvapení. Před domácí premiérou proti Magnitogorsku mohli všichni hráči za rodinami. A vděčili za to Jaromíru Jágrovi. "Výhody by neměli mít jen někteří. Pokud chci být lídrem kabiny, tak se o tyhle věci musím postarat," vysvětloval český útočník tréninkovou diskusi s trenérem Gersonským.

Tři zápasy, dvě porážky. Sice jste zatím hráli všechna utkání venku, ale přece jen, nečekalo vedení klubu lepší vstup do Kontinentální ligy?

To asi jo, ale takovej je prostě sport.

Zdá se, že začátek berete docela s úsměvem?

Jinak se to brát nedá. Je to maratón. Pokud máte dobrý začátek, neznamená to, že závod vyhrajete. Při sprintu by byl průšvih zaspat na startu, ale u dlouhé sezóny se nic neděje.

Žádný větší tlak jste kvůli úvodním dvěma porážkám necítil?

Tady je pořád tlak. Gubernátor a sponzoři dávají do týmu strašně moc peněz, takže očekávají výsledky. Na tom není nic špatnýho.

Zajde už teď zkraje nového ročníku gubernátor do omské kabiny?

Nebyl tam. Víme jen, že se zajímá. Většinou chodí, jen když to není dobrý.

Na tréninku jste v úterý pět minut diskutoval s koučem Gersonským. Šlo o to, jak zlepšit výkony Avangardu?

Ne, ne. Tam šlo jen o tu bázu.

A dohodli jste se?

No, nakonec jo. Já mám všechno povolený, na bázu nemusím. Ale jde o ostatní. Ani z mého pohledu není dobrý, když já tam nepůjdu a oni jo. A hlavně je to hloupost. Hráči mají rodiny a jsou profíci. Vědí, co si můžou dovolit. Pokud vám je dvacet, je to o něčem jiném, ale když máš rodinu, je báza zbytečná.

Takže vám teď bude celá kabina dost vděčná.

Na co chodit na bázu, když stejně máme mítink a musíme přijít do haly? Teď jsme byli šest dní pryč, hráči neviděli děti, letí do Omsku a zase by museli trávit noci na báze? To je na hlavu. Mozek si potřebuje odpočinout, což je základ úspěchu.

Radí se s vámi omští trenéři i o dalších zásadních věcech?

Ne, to ne. Když si ale myslím, že něco není tak, jak má, řeknu svůj názor. Nejde o mě, já stejně můžu dělat co chci. Pokud ale chci být lídrem kabiny, musí to mít pravidla. Ne, abych byl hráčem, který bude mít jen výhody. To by byl začátek konce. Vždycky sice budou rozdíly, ale v těchto věcech být nemají. Spíš by měli mít navrch ti, co mají rodiny.

Vy máte zatím jen přítelkyni, kdy Inna dorazí?

Už dorazila, v úterý ráno. Přiletěla přes Kaliningrad, což jsem ani nevěděl, že se tak dá letět. Když se letí přes Moskvu, čekáte pět hodin na přípoj a ještě musíte s báglama z jednoho Šeremetěva na druhý. Teď ale bude lítat i linka Frankfurt - Omsk, tak toho určitě využiju.

Poslal jste pro Innu šoféra Juru, který se vám osvědčil před třemi lety?

Já už si řídím sám! Ten provoz, to je přece nádhera! Absolutně bez pravidel. (směje se).

Připravil jste Innu na zdejší počasí?

Říkal jsem jí, že leje, ačkoli předtím bylo pořád přes třicet stupňů. Já ale stejně musím být v hale. Máme nějaké video, možná i další trénink. Však ona si poradí, určitě nikde nezabloudí. Postarala se o sebe v New Yorku, tak se postará i tady. A hlavně umí rusky.

Co ještě se v Omsku změnilo kromě toho, že jste nyní poznal i sibiřské léto?

Tehdy jsem přišel do týmu, který byl sehraný. A teď máme sedmnáct nových hráčů z dvaceti. To je hrozně moc. Ale tak to tady prostě chodí. Přijde nový trenér a chce nové hráče.

Tým Avangardu ze sezóny 2004/05 se vám zamlouval víc?

Teď máme pět ofenzivních lajn a nikdo nechce dělat černou práci. To není dobře, ale s tím se nedá nic dělat, trenér si hráče takhle vybral. Dřív bylo mužstvo líp sestavený, dvě pětky ofenzivní a dvě co perfektně bránily.

Ve středu vás čeká první domácí zápas v Kontinentální lize proti Magnitogorsku. Těšíte se na vyprodanou arénu?

Já si takových věcí moc nevšímám, soustředím se na sebe. O tohle se nestarám.

A ty tři zápasy venku? Pro fanoušky soupeře jste nebyl nenáviděným terčem?

Nevnímal jsem to. Spíš jsem si říkal, na co který mančaft má. Kazaň bude hrát o první místo. Nižněkamsk nás zase přehrál bojovností. Člověk může být profesor, ale dokud nebude bojovat, tak nemá šanci. My tam hráli od prvního do posledního hráče jako profesoři. V Toljatti jsme už alespoň bojovali, i když se nám nedařilo. Ted hrajeme proti posledním dvěma mistrům Magnitogorsku a Ufě. Říkal jsem si, že jsme taky mohli mít po pěti kolech pět porážek a to bychom nevěděli, která bije.

Dostáváte od trenéra Gersonského na ledě absolutní svobodu?

Hraju si, jak chci. Zatím do toho nikdo nemluví... A podle toho to taky vypadá! (rozesměje se). Mně je ale 36 let. Kdybych koukal na svoje statistiky, tak to by bylo ubohý. Když ale budu hrát dobře a dávat góly, tak to bude mít mužstvo jednodušší.

Na tréninku bylo vidět, že si s českými spoluhráči Pavlem Rosou a Jakubem Klepišem musíte spoustu věcí ještě vyjasňovat.

No jo. Kdyby se dařilo a padaly góly, tak by to holt bylo jiný

Nelze si nevšimnout, že jste si oholil vousy na bradě po vzoru letošního play-off NHL, kde vám to v dresu Rangers velmi šlo. Má vám tenhle zástřih přinést štěstí?

Musel jsem něco změnit, tak jsem se oholil. A když ani to nepomůže? Tak zkusím zase něco úplně jiného. (směje se).