Jágr plakal u rakve: Sbohem, Ljoško!
27. 10. 2008
Čerepanova přišlo vyprovodit 60 000 lidí včetně Jágra a jeho přítelkyně Inny
Omsk zalily slzy, běžný život se zastavil. Ne, včera
opravdu neměl nikdo chuť do práce, na 60 000 tisíc lidí se přišlo
rozloučit s Alexejem Čerepanovem, devatenáctiletým klukem, který toho
mohl hodně dokázat. Žel, život mu vzala srdeční choroba. Při hokejovém
zápasu, při sportu, který má být zábavou. Nemá zabíjet...
Alexej Čerepanov už nedá za omské Jestřáby, ruskou sbornou či
newyorské Rangers žádný gól. Včera byl pohřben, na poslední cestě jej
vyprovodil i jeho přítel Jaromír Jágr se svou přítelkyní Innou. Jaromír
přišel v černém saku, na rukávu pásku v barvách ruské trikolory. Po
tvářích mu stékaly slzy, stěží zadržoval emoce. Jako jeden z posledních
se vydal k rakvi s mrtvým Alexejem, dlouhé vteřiny hleděl na bledou
tvář mladíka, se kterým se seznámil před třemi měsíci. Stále nemůže
uvěřit, že už jej v kabině nepotká.
Michail
Anisin, Čerepanovovův spoluhráč z juniorského nároďáku, neváhal, sedl
do auta a 700 kilometrů z Novosibirsku proletěl jako vítr. "Chtěl jsem
se s Ljoškou rozloučit," plakal. U rakve se slzami zalykala maminka
zesnulého hokejisty Margarita. Stále nemohla uvěřit, že její dítě už
nežije. Krutý, krutý je tenhle svět. Ne, nikdo ji nemůže utěšit. Ani ty
nejlíbeznější věty, slova vychvalující Alexeje...
"Smrt nejnadějnějšího mladého hráče ruského hokeje námi otřásla do hloubi duše. Náš žal je bezbřehý," vyprovázel Čerepanova na omský Severní hřbitov guvernér Omské oblasti Leonid Poležajev.
S pěti dalšími spoluhráči si rakev na rameno položil i Jaromír Jágr a společně vynesli kamaráda z arény na jeho poslední cestu…
Za necelý týden, 20. října vyvěsí v omské aréně jeho dres ke
stropu, číslo 7 už nikdo nebude nosit. Možná jeho jméno ponese hala, v
níž rozdával radost, snad i ulice, na které aréna stojí. To je jen
trocha, co mohou v Omsku udělat, aby se na jméno Alexeje Čerepanova
nezapomnělo...