Crosby ani Malkin nejsou Lemieux, odmítá Jaromír Jágr
27. 4. 2008
Osud
je někdy škodolibý. V prvním kole proti sobě pořadí Východní konference
svedlo Rangers a Devils, což zřejmě nesl všelijak Scott Gomez. Bývalý
útočník New Jersey to na ledě Prudential Centera neměl jednoduché,
svému týmu ale nakonec pomohl k postupu do druhého kola. Tam si pro
změnu zažije svoje Jaromír Jágr (na snímku). Zavítá totiž do města, kde
strávil jedenáct let a kde na něj dodnes nevzpomínají v dobrém.
Stalo
se už tradicí, že když se tu Jágr objeví, část fanoušků v Mellon Areně
se rozbučí. V play off se dá očekávat, že se nenávist a snaha rozhodit
úhlavního protivníka ještě vystupňuje. "Počkám a uvidíme, co se stane,"
říká kapitán Rangers, který nikdy neskrýval, že mu podobná atmosféra
není dvakrát příjemná. "Nejspíš to bude horší než v základní části, ale
taky se nemusí změnit nic."
V
regulérní části od sebe dělilo druhý a pátý klub Východní konference
pouze pět bodů, v osmi vzájemných zápasech byl pětkrát úspěšnější tým z
New Yorku (dvakrát až v prodloužení). Řada lidí z města oceli si možná
ještě pamatuje vlasatého Jágra z roku 1992, jak je svými kousky
přiváděl do varu. Kladenský odchovanec tu nakonec v 806 zápasech
nasbíral 439 branek a 640 asistencí; s 78 vítěznými góly je dokonce
historicky nejlepším Tučňákem.
Jágrových
jedenáct let v Pittsburghu je každopádně minulostí. Dnes tu baví davy
jiní hrdinové. Mužstvo stojí na dvojici Crosby (na snímku) - Malkin.
Hra obou mladíků českému veteránovi imponuje, na druhé straně se ale
zdráhá potvrdit podsouvanou myšlenku, že jde o novou variantu dua
Lemieux - Jágr.
"Při
všem respektu ke Crosbymu a Malkinovi si nemyslím, že jsou novým Mariem
Lemieuxem. Mezera mezi nejlepšími a nejhoršími hráči v týmu je
relativně malá ve srovnání s tím, jaká tu byla dřív. Rozdíl mezi Mariem
a zbytkem kabiny, když jsem já byl v Pittsburghu, byl tak obrovský, že
byl schopný udělat třeba 20 bodů za sérii. Nemyslím, že to tihle kluci
dokážou, nicméně pokud se mýlím, omluvím se jim a uznám jejich skvělou
práci."
Pittsburgh
se dostal do play off podruhé po čtyřleté přestávce. Loni se řada
nováčků s atmosférou vyřazovacích bojů seznamovala, otázkou je, o kolik
budou letos zkušenější. Edmonton osmdesátých let dozrával s podobně
mladou sestavou do vítězné podoby pět let.
Pokud
jde o srovnání s někdejšími hvězdami Pens, jestliže Jágr vyloučil
podobnost s Lemieuxem, poněkud obtížněji už se mu reaguje na srovnání
se svou osobou. Spousta fanoušků i odborníků vnímá především analogii s
Jevgenijem Malkinem velmi silně. Vysoký, technicky mimořádně obdařený
hráč, vyvážený střelec i nahrávač, navíc pocházející z východní Evropy.
Malkin
vkročil do NHL o dva roky později a ve svých prvních dvou sezónách
dokázal nastřílet 80 gólů a nasbírat 191 bodů. Jágr skončil v prvních
dvou letech na 59 trefách a 126 bodech. "V jeho věku jsem nebyl tak
zodpovědný," přiznává Jágr. "Lepším hráčem jsem se stal až se
schopností přijmout větší zodpovědnost. Uvědomil jsem si to, až když
Mario přerušil kariéru a já začal vyhrávat tituly v produktivitě. On má
každopádně lepší čísla, než jsem měl já. Liga se změnila."
Jak
vřele přivítá pittsburghská aréna českého útočníka, se dozvíme už v
pátek v noci. Krajana a spoluhráče se mezitím zastali jak Brendan
Shanahan z vlastního tábora, tak Petr Sýkora z toho opačného.
"Nerozumím tomu, proč na něj bučí," diví se plzeňský rodák. Něco pro
tohle město odvedl." O něco zkušenější Shanahan to vidí jasněji: "V
zásadě odkudkoli odejdete, zvláště jako volný agent, tak vás vybučí.
Čím lepší jste, tím větší rámus. Jágr tomu musí čelit, protože je to
skvělý hráč."